Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách

Chci jen uvést, že tento druh humoru všem nesedí. Začátek se mi zdál trochu rozpačitý a přehnaný. Ve chvíli, kdy se měly podávat "prsty" jsem z hlediště odešla. Nějak jsem si uvědomila, že tohle mi naprosto nesedí - a nemám z toho vůbec dobrý pocit. A člověk přece nechodí do divadla, aby si dělal násilí. A další "vtipy" znechutily i manžela, takže jsme se o první přestávce s divadlem rozloučili. Byl to můj první odchod z hlediště uprostřed představení.

Úžasné představení, skvělé výkony. Vystoupení v Prachaticích - pro mě jedno z nejlepších za uplynulý rok. Bavilo se obecenstvo i herci. Už hledám v programu, abych na toto představení koupila vstupenky i svým dětem. Pokud by školy zorganizovaly na toto představení návštěvu svých studentů, byla by to smysluplná investice. Shakespeara obdivuji, včetně překladů prof. Hilského. Pravidelně se účastním jeho přednášek v den výročí narození  tohoto dramatika na Kratochvíli. Po zkušenosti z letních Shakesperaovských slavností na Pražském hradě - Romeo a Julie v režii dua Skutr jsem byla přesvědčena, že jiná než klasická forma těmto dramatům nesluší. Jejich zpracování mě totiž zklamalo. Ale představení Souborné dílo WS ve 120 minutách hlavně zásluhou všch tří protagonistů mě příjemně přesvědčilo o opaku. Hoši, děkujem!!!

WS! Skvělé představení, moc jsem se bavila, všichni tři pánové shakespearologové jsou jak neřízené střely :-) A jsem ráda, že pan Havlínek vzhledem ke všem karambolům, co se mu děly, představení vůbec přežil :-) Sama nevím, co bych vyzdvihla - Skotskou hru zahranou ve skotském dialektu? Romea a Julii? Koncentrát? Seanci? Hamleta pozpátku? Workshop? Je toho tolik, na co budu vzpomínat. Tak snad jen zbývá pogratulovat k ceně z Pardubic :-)

Mě tenhle shakespearovský komprimát zkrátka baví. Budějovická inscenace vychází z úpravy J. Borny, v lecčems se ovšem od inscenace v Dlouhé liší. Humor inscenace je spíše jednoduchý, často útočící na divákovu první signální. Naprosto zásadní je proto schopnost herců gradovat jednotlivé situace a zároveň udržet míru, aby se z představení nestala estráda. To se v JDČB povedlo - všichni tři herci prokazují velký cit pro žánr stand-up comedy, jdou jim i improvizace a interakce s publikem. Ne všechny skeče mají srovnatelnou kvalitu, ale výsledek je opravdu povedený. 80 %

Musím přiznat, že tato hra je na mě napsaná až moc "fast-foodově", nikdy mě zvlášť neoslovila. Zpracování JD použilo úpravy DvD, kde měla českou premiéru. Dobrý výchozí bod, který posílilo solidní režijní vedení a hlavně herecká souhra všech představitelů udržujících po celou dobu představení vysoko nasazené tempo. Vyzdvihnout musím T. Havlínka, jenž se po jevišti pohyboval uvolněně a se suverénní jistotou. Inscenace má své vrcholy (Titus Andronicus, Hamlet), ale také pády - např. komentovaný hokejový zápas. Nicméně celkově se jedná o příjemnou zábavu, která sice neohromí, ale rozhodně nenudí.

Dnes při odchodu z divadla po představeni WS120 jsem mimoděk v šatně vyslechla rozhovor dvou spoludiváků. Zatímco mladý muž byl nadšen, slečna mu oponovala a pravila, že na to, že to nebyla úplně kultura, to nebylo špatný.... Její vyjádření mě pobavilo, byla to pro mě taková malá tečka za úžasným bavícím večerem. A já se opravdu bavila. Bavila jsem se textem, ostatně bavila jsem se i vypadlým textem, bavila jsem se improvizací, bavila jsem se tempem, bavila jsem se nápady, bavila jsem se zábavou herců samotných. A nejvíc jsem se bavila hereckými výkony všech tří protagonistů. Slečna v šatně sice pokračovala, že když to tedy nebyl úplně kulturní zážitek, nejde vlastně mluvit o dobrých hereckých výkonech. Ale jak bych si nedovolila jí vyvracet její pohled na kulturu, ráda bych jí tímto vzkázala, že v tomto bodě se (hluboce) mýlí :-)

Děkuji za bezvadný divadelní fastfood, který se jen tak někde nevidí! Řekněte sami, už jste viděli všech 37 Shakespearových her za jediný večer? Navíc jednu zrapovanou, druhou v pravém skotském dialektu a třetí pozpátku? Hercům přeji po každém představení pořádným odpočinek, který si bezpochyby zaslouží. Aby tři lidé za dvě hodiny uspokojili nenasytné jihočeské publikum, když jsou přitom v takovém časovém skluzu, o tom fiasku v  Milevsku ani nemluvě, to si zaslouží přinejmenším pár oddechových chvilek třeba u Římského menu.