Interaktivní obsah opery Evžen Oněgin

První dějství

1. scéna
Centrem dějiště opery je Petrohrad. Kliknutím na odkaz se můžete vydat na virtuální procházku tímto nádherným městem, ale pozor, ať v jeho ulicích nezabloudíte a nezmeškáte začátek. Vdova Larina a Filipjevna jsou zaneprázdněny přípravami vernisáže v Galerii Greminových. Ta je sice dílem autorské fikce režiséra a scénografa, nicméně přímo v Zimním paláci, bývalém carském sídle, se dnes nachází slavná Ermitáž. Obě ženy poslouchají zpěv Larininých dcer, zasněné a věčně začtené Taťány a její temperamentní mladší sestry Olgy. Larina vzpomíná na své mládí a zklamání z manželství. Přichází skupina hostů s písní a tancem oslavujícím konec žní. V původním lidovém podání, jímž se nechal geniální Čajkovskij inspirovat, mohl zpěv rolníků znít asi nějak takhle. Taťána se neubrání dojetí, ale Olga si z její sentimentality utahuje. Pak se objeví snoubenec Olgy, básník Lenský s přítelem Oněginem, typickým představitelem Dandyho, který obě dívky, ale hlavně Taťánu zaujme.

2. scéna
Setkání s Oněginem zanechalo v Táně silný dojem. Celá hoří vzrušením a nemůže usnout. Taťána, kterou nezapomenutelným způsobem ztvárnila Liv Tyler po boku Ralpha Fiennese v  filmové adaptaci režisérky Marthy Fiennes, se nakonec rozhodne vyznat ze svých
citů Oněginovi v dopise, nad kterým probdí celou noc. V této náročné scéně musejí sopranistky zpravidla sáhnout hluboko do svých pěveckých i citových možností, aby dosáhly opravdu strhujícího výkonu, jako se to podařilo např. Anně Netrebko.

3. scéna
Táňa úzkostlivě čeká na Oněgina. Když se Evžen objeví, přiznává, že v něm psaní vzbudilo cit, navázat bližší vztah ale nechce a Táňu odrazuje. Není prý vhodný pro manželství a vyslovuje obavu, že by bylo utrpením pro oba. S takovým vztahem měl ostatně tragickou životní zkušenost i sám skladatel.

Druhé dějství

1. scéna
Koná se oslava Taťániných jmenin, pozváni jsou i Lenský a Oněgin. Když Evžen zaslechne, jak ho místní dámy pomlouvají, z trucu chce pozlobit Lenského, že ho sem přivedl, a začne se dvořit Olze. Nejrůznějšími bulvárními klepy společnost zkrátka žije dodnes, i Puškin by mohl vyprávět… Než se situace vyhrotí, přichází extravagantní francouzský zpěvák Triquet s písní a taneční show ve stylu Conchity Wurst na počest Tatiany. Když později Oněgin nechtěně popíchne žárlivého Lenského, dojde k hádce, která skončí výzvou k souboji na pistole. Něco o jejich historii si můžete přečíst zde.

2. scéna
Oněgina všude provází vzpomínka na smrt přítele, který zahynul jeho vlastní rukou. Osudný den se znovu odehrává v jeho mysli: Lenský se před soubojem ohlíží za svým životem… Oněgin se dostaví se zpožděním… ještě jedna myšlenka na smíření…, ale ne, nejsou s to… pak pozvedají zbraně a Lenský klesá zasažen k zemi. Ironií osudu je, že stejně tragickou smrtí zahynul později i sám autor ve svých pouhých sedmatřiceti letech.

Třetí dějství

1. scéna
O několik let později se Oněgin po neklidných cestách vrací zpět z ciziny. Ani toulky po dalekých krajích, ani slavnost u Greminových ale nemohou rozptýlit jeho vnitřní prázdnotu, neklid a pocity viny, které ho pronásledují. Pak se objeví půvabná manželka knížete Gremina. Oněgin stojí ohromen. Je to Taťána! Je jí proměna z nenápadné dívky Oněginem úplně otřese. Gremin oba představí a zaníceně Evženovi líčí, jaké štěstí ho v podobě jeho ženy potkalo. Poslechněte si slavnou basovou árii v podání legendárního Eduarda Hakena v českém překladu. Taťánina nová vizáž a sebevědomé vystupování způsobí, že Oněgin pro ni nyní zahoří spalující vášní.

2. scéna
Taťána čte Evženův dopis. Když za ní Oněgin přijde s vyznáním, Taťána mu připomíná, jak ji kdysi odmítl. Oněgin zahanbeně uznává svůj tragický omyl a ujišťuje ji, že to se svými city myslí zcela upřímně. I Táňa přiznává, že Evžena stále miluje. Jejich štěstí bylo tak na dosah! Oněgin naléhá, aby s ním Taťána uprchla, ale ta to striktně odmítá. Chce zůstat věrná svému manželovi a zapřísahá Evžena, aby odešel. Veškeré jeho úsilí změnit Taťánino rozhodnutí je marné. Oněgin zůstává opuštěn a propadá svému zoufalství.

Oněgin, Puškin a nakonec i Čajkovskij tak končí svůj život s pocity nenaplnění, bolesti a smutku, vyjádřenými s nevídanou intenzitou v tragickém finále skladatelovy poslední, 6. symfonie, zvané „patetická“, jednomu z nejpůsobivějších vylíčení vnitřní bolesti v hudbě.

Mimochodem…

Jestli vám doma v knihovničce chybí slavný Puškinův veršovaný román, který se stal literární předlohou opery, tak nezoufejte a stáhněte si zdarma e-knihu v pdf.