Interaktivní obsah opery Mefistofeles

Arrigo Boito: Mefistofeles

Mefistofeles je jediná dokončená opera Arriga Boita, autora hudby i libreta. Lze na ni pohlížet jako na životní svědectví autora, neboť se k ní až do stáří vracel, přepracovával ji a brousil jako briliant.
Oba díly Goethova Fausta, které sloužily Boitovi jako předloha, si můžete jako audioknihu poslechnout zde.

Děj opery

Prolog

Ocitáme se před posvátnou mlhovinou halící věčné tajemství Stvořitele. Zní nebeské trubky a sbor oslavující Boha. Hudba zde pracuje se symbolikou čísla sedm.
Přichází Mefistofeles – padlý anděl světla, ďábel, který mezi nebeské zástupy kdysi také patřil – a pohrdavě se vysmívá lidskému pokolení. Vybízí k sázce o duši Fausta, moudrého muže toužícího po poznání. Bůh sázku přijímá.
Mefistofeles se vrací na zem za zvuku omračujícího nebeského chorálu.

První dějství

Je Velikonoční neděle a ulicemi Frankfurtu proudí davy měšťanů slavících příchod jara. Jedni jdou pít, druzí na jarmark a jiní na vyhlídku (velikonoční zvonění z věže frankfurtské katedrály uslyšíte zde). To vše zpovzdálí pozoruje Faust a jeho žák Wagner. S nadcházejícím večerem se veselí ztišuje a Faust si povšimne, že je sleduje tajemný mnich. Faust v něm tuší něco zlého, Wagner však svého mistra uklidňuje a vracejí se domů.

Faust přemítá ve své pracovně o posvátných tajemstvích života (skvělá faksimile Zíbrtovy edice Faustova života z roku 1611 je zde), avšak onen mnich se nyní objeví přímo před ním. Je to Mefistofeles, který přichází s nabídkou, že dá Faustovi poznat celý svět a pokud během tohoto cestování prožije Faust okamžik absolutního štěstí, jenž by si přál uchovat navždy, vydá po smrti duši peklu. Faust souhlasí a jejich cesta započne.

Druhé dějství

Z Fausta se stal elegantní a přitažlivý muž. Prochází se večerní zahradou s krásnou venkovskou dívkou Markétkou, která se do něj okamžitě zamiluje. Mefisto zatím koketuje s její sousedkou Martou. Faust chce navštívit Markétku v soukromí jejího domova, ale to není možné, protože ona žije s matkou. Faust jí proto předá lahvičku s lektvarem, jímž má matku uspat. Nastává noc a oba páry se vesele prohánějí zšeřelou zahradou.

Za Valpuržiny noci přenese Mefistofeles Fausta na vrch hory Brocken na čarodějnický sabat. Během čarodějnického obřadu nechá symbolicky zhroutit svět a na jeho troskách rozpoutá pekelné orgie. Faust náhle spatří mezi přízraky i Markétku v řetězech s uťatou hlavou. Mefistofeles ho varuje, že myšlenky na Markétku jej mohou zahubit a rozpoutá ještě větší běsnění. Dav vzývá satana a oslavuje smrt celého světa. (Klíčový satanistický text shrnující učení této komunity naleznete zde.) 

Třetí dějství

Markétka na pokraji svých sil blouzní a ve svém zoufalství vzpomíná na matku, již otrávila a na děťátko, které utopila, neboť jeho otec – Faust – zmizel bůhvíkam.
Faust se za Markétkou proti vůli Mefistofela vrací a snaží se ji uklidnit. Její náhlá radost ze setkání s Faustem se změní v úděs, když se objeví Mefistofeles. Markétka v něm poznává ďábla, odmítá podlehnout dalšímu zlu a Fausta se zříká. Lituje svých vin a s modlitbou na rtech umírá. Její duše odchází do nebe, zatímco Mefistofeles bere Fausta na další cestu.

Čtvrté dějství

Mefistofeles přenese Fausta zpět v čase do starověkého Řecka, aby prožil lásku nejkrásnější ženy všech dob, trójské Heleny (jedno z jejích nejstarších vyobrazení z 6. stol. před Kristem naleznete zde). Faust zdraví Helenu jako ideál čisté, věčné krásy a ona, zasažena Mefistofelovým kouzlem, Faustovi ihned podléhá. Slibuje mu netušenou rozkoš v údolích Arkádie za zvuků ptačího zpěvu a vůně lučních květin. Jako každý lidský život však končí i ten její a s ním i všechna zaslíbená slast.
Po tom, co z Tróje zbylo do dnešních dnů, se můžete porozhlédnout zde nebo zde.

Epilog

Faust procestoval s Mefistem všemi věky a prožil ty nejkrásnější zážitky, které jsou smrtelníkovi na této zemi dostupné. Nyní je starý a cítí, že se blíží jeho smrt, aniž by však prožil onu kýženou chvíli, již by si přál uchovat navždy. Mefistofeles ho zve k dalším cestám, ale Faust odmítá, lituje toho, co svým sobectvím způsobil a dobrovolně umírá. Ve chvíli smrti prožije kýžený okamžik krásy, která se stane věčností.

Mefistofeles prohrává sázku a opět stojí před nebeskou branou sám.