Interaktivní obsah inscenace Hej Mistře

 

Slovo advent ve svém původním významu znamená "příchod". Vzhledem k jeho čtyřtýdennímu trvání vnímáme toto období spíše jako očekávání příchodu, kterým celý advent 25. prosince vrcholí. Křesťanské liturgie, ze kterých naše dnešní svátky pocházejí, mají historicky hluboký vliv na naši kulturu. Není to ani tak záležitost náboženská, jako spíše kulturně geografická. Předvánoční čas je tudíž pro nás dobou zklidnění a usebrání se, kdy se často i nevědomky otevíráme poezii kolem nás i v nás.

Navštívíte-li naše představení "Hej Mistře", prožijeme společně několik neměřitelných okamžiků, kdy zmizí vše, co nás rozděluje, nehledě na povolání, společenské role či generační rozdíly.

Na první části inscenace se největší měrou vedle interpretů podílí Adam (Václav) Michna rodem psaný z Otradovic. Po celý svůj život byl však spojen k od nás nedalekému Jindřichovu Hradci. Je krásnou záhadou, kde se uprostřed jižních Čech 17. století vzal umělec natolik autentický, že i bezmála po 400 letech patří mezi nejpopulárnější české skladatele a jehož hudba do jisté míry i zlidověla. Asi nejznámější vánoční píseň "Chtíc aby spal" je dodnes častou inspirací mnoha hudebníků různých žánrů. Příkladem může být klavírní fantazie nebo tato anglická verze v gospelovém hávu v podání zpěvačky skupiny Boney M.

Podle nepřímých historických pramenů se zdá, že hudební vzdělání bylo rodinnou tradicí. Více o rodu Michnových na Jindřichohradecku si můžete poslechnout v krátkém medailonku.
17. století nebylo pro Evropu vůbec jednoduché. Zuřila třicetiletá válka – do té doby největší vojenský konflikt historie. Nevyhnula se zcela ani Michnově rodnému městu, když byl Jindřichův Hradec v roce 1645 obléhán Švédy, kteří žádali vojenskou kontribuci pod hrozbou vypálení města. Adam Václav Michna tehdy vyplatil sumu, která přibližně odpovídala ceně jednoho městského domu. Tento výdaj se jej fatálně nedotkl. Dokládá to skutečnost, že hned o dva roky později vydává vlastním nákladem v Jezuitské tiskárně v Praze "Českou mariánskou muziku", ze které mimo jiné je i náš výběr.

Adam Václav Michna se vedle svého podnikání v oblasti gastronomie, kde se zaměřoval na alkoholické nápoje dávno předtím, než se Jindřichův Hradec proslavil svým rumem, stal také varhaníkem v Proboštském chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Dnes si jeho virtuální prohlídku můžete dopřát jedním kliknutím.

Vedle písní českých, tematicky laděných k mariánskému roku, svatbám či adventu, napsal Michna mnoho liturgických skladeb na latinské texty, jež nejsou široké veřejnosti tolik známé. Doporučujeme tedy k poslechu alespoň dvě z nich: Requiem a Mše Svatého Václava.

Druhá půle představení patří České mši vánoční, všeobecně známé jako Hej mistře z pera Jakuba Jana Ryby. Tentokrát ovšem v nejnovější edici Vojtěcha Spurného přibližující se snad k verzi nejstarší. Koncertní setkání vystřídá rozpohybované divadlo připomínající mechanické betlémy. Věděli jste, že největší mechanický betlém na světě je právě v Jindřichově Hradci?

Hudba Jakuba Jana Ryby svou radostí vůbec neodráží jeho nelehký život. Ať už se jedná o jeho nenaplněné sny, protože jako student směřoval ke studiu hudby a povolání profesionálního hudebníka, či spory s místními rodiči dětí, když pracoval jako kantor ve Starém Rožmitále.

Celý příběh, který vám nabídneme, je pohledem na okolnosti vzniku nejslavnějšího Rybova díla. Podobně jako v Michnových časech se na konci 18. století obecné paradigma Evropy od základů mění. V roce 1796 je česká země ohrožena Napoleonovým tažením na Vídeň a předpokládá se, že Praha přijde na řadu hned poté.

Na začátku vidíme Jakuba Jana uprostřed vesnického hluku, znázorněného urputnou prací kováře. Atmosféra se zhušťuje pláčem nemocného dítěte, které posléze utichne na věky. Ryba znal tuto životní událost velmi dobře, neboť z jeho třinácti dětí se dospělosti dožilo “pouze” sedm. Celková neutěšená situace Rybova života je s jistou mírou umělecké invence dramaticky zpracována v divadelní hře Josefa Boučka.

A jak Ryba prochází nočním městem, skrze myšlenky formulované verši Bohuslava Reynka přichází mu na mysl první tóny jeho mše. Betlémský příběh začne se mu dít přímo před očima. Typická hudební figura, kterou celá mše začíná, imituje instrumentační schopnosti pastýřské trouby, jejíž zvuk si můžete poslechnout v nahrávce v rámci pořadu Českého rozhlasu o českých a moravských pastorelách – Symphonie pastoralis in B. Najdete ji v 9. minutě (9:30).

Mimochodem tzv. studený Betlém, tj. přenesení vánočního příběhu do naší zasněžené krajiny pastýřů v kabátech se středoevropskou flórou namísto blízkovýchodních palem, je naše české specifikum, které se opravdu nevyskytuje ani v mnohem studenější severní Evropě. Zde trochu historie o původu a zde krátké interview s "betlemologem".

Celé Rybovo putování partiturou a jeho vnitřním světem v podobě vánočního příběhu je protkáno nejrůznějšími lidovými obyčeji, ať už více či méně zapomenutými a více či méně navázanými na křesťanskou kulturu (viz Stehlík a jeho křesťanská symbolika). Můžeme tak sledovat celý příběh od zjevení hvězdy, přes zvěstování pastýřům anděly až po klanění se novorozeňátku v kulisách českého venkova.

Naše představení je důkazem, že sílu tvůrčí invence člověka a jeho touhu po prosté kráse neumlčí ani takové události jako byla třicetiletá válka, Napoleonovo tažení Evropou, a i v případě Bohuslava Reynka pak nelehká historie střední Evropy 20. století. Můžeme se těšit, že rčení "Inter arma silent Musae" není tak docela pravda. A že i my můžeme díky poezii najít betlémské světlo ohlašující příchod krásy v nás samých, neboť podle básníka Josefa Hory "poezie vytváří druhou přírodu, přírodu lidského srdce a lidských smyslů".

Přejeme pokojný a požehnaný adventní čas.