Rožmberská noc

 

Ocitáme se ve druhé polovině 16. století na renesančním zámku v Třeboni – v sídle Petra Voka, posledního ze slavného rodu Rožmberků, kteří po několik generací spravovali rozsáhlé dominium na jihu Čech a zcela proměnili vizuální i kulturní podobu tohoto kraje.

Komnatami zní hudba jejich doby, stejně pestrá jako na dvoře Vokova předchůdce a staršího bratra, Viléma z Rožmberka (1535-1592). Ten se už jako šestnáctiletý stal hlavou svého rodu a ještě tentýž rok doprovázel budoucího císaře Maxmiliána na cestě do Itálie. V této kolébce renesančního umění strávil několik měsíců a pravděpodobně i odtud čerpal inspiraci pro své pozdější, tehdy velmi moderní spravování jihočeských sídel. Ať už šlo o renesanční přestavbu původně gotických hradů (Český Krumlov, Třeboň), výstavbu zcela nových sídel (Kratochvíle) nebo založení stálé dvorní kapely – po pražské druhé největší v českých zemích.

Toto uskupení založené téměř hned po jeho návratu z Itálie (1552) je dodnes známé pod označením „Rožmberská kapela” a čítalo přibližně deset stálých členů, ke kterým byli na konkrétní události zváni další externí hudebníci. Někdy tak kapela hrála až v počtu dvaceti hráčů – na svou dobu neobvykle početné hudební těleso.

Vilém z Rožmberka tímto předběhl svou dobu a jakoby předznamenal budoucí šlechtickou praxi. Rožmberská kapela byla profesionální těleso, kde hudebníci dostávali stálý plat, vystupovali při různých událostech (světských i duchovních) a byli povinni pravidelně cvičit a zdokonalovat své umění hry na nástroj. Mladí adepti byli dokonce posíláni na studia do Prahy, která Rožmberský dům plně hradil včetně bytu, stravy a honoráře tamním učitelům. Ze svých zdrojů pořizoval hudební nástroje, z nichž se nám mnohé dochovaly v Českém muzeu hudby, i množství hudební literatury. Ta obsahovala nejrůznější autory z celé Evropy mezi nimiž nechyběla taková jména své doby jako Tielmann Susato, Orlando di Lasso a mnozí další...

Po smrti Viléma správu celého panství zdědil jeho mladší bratr Petr Vok z Rožmberka (1539-1611). Ten se snažil umořit dluhy, které společně s titulem Rožmberského panovníka zdědil, ale politiku hudební prezentace dvora nijak zásadně nezměnil, a tak dvorní kapela fungovala více či méně až do jeho smrti v listopadu roku 1611.

Oba bratři byli v mnohém rozdílní. Vilém byl uvědomělý politik, který ačkoliv sám žil střídmě, nebál se okázalosti, pokud šlo o prezentaci jeho jména a postavení. Byl velkým zastáncem katolicismu a založil úspěšnou jezuitskou kolej v Českém Krumlově. Naproti tomu bratr Petr Vok byl více milovníkem dobrého jídla a pití, ale také knih (dochovalo se po něm nad dvě stě knih, které nebyly pouze mrtvou sbírkou, ale které aktivně pročítal a jsou svědky jeho zájmu o nové poznatky v kultuře a vědě). Tuto vzácnou knihovnu odkázal evangelické škole v Soběslavi, kterou jako sympatizant Jednoty bratrské založil na sklonku svého života. Ta však vzhledem k nastávající politické situaci v Čechách neměla dlouhého trvání. Přesto se oba (každý po svém způsobu) zasadili o proměnu kraje jižních Čech, o jeho kulturu i hospodářský rozvoj. Se smrtí Petra Voka vymírají Rožmberkové, jedna z větví rodu Vítkovců, po meči.

I po 400 letech tak zůstávají jejich jména stále živá, ať už v lidových pověstech nebo v literatuře faktu i fikce. Pro milovníky záhad, historie a romantických příběhů přikládáme nejnovější příběh o záhadném prstenu v Rožmberské hrobce, který se objevil při laparoskopickém průzkumu hrobky ve Vyšším Brodě mezi lety 2009-2022.