Interaktivní obsah Madama Butterfly

 

Na přelomu 19. a 20. století byla v Evropě a Severní Americe velice módní orientální tématika. Projevovala se nejen ve stylizaci umělecko–řemeslné, ale i v malířství, literatuře a v dramatickém umění. Právě v této vlně evropského-amerického uměleckého pohledu na dálný východ vyšla kniha Johna Luthera Longa vyprávějící o osobní tragédii mladičké gejši v japonském přístavním městě Nagasaki. Knihu později dramatizoval David Belasco, jehož hru zhlédl v roce 1900 při své návštěvě Londýna právě Giacomo Puccini. V té době byl již celosvětově uznávaným skladatelem a vedle Pietra Mascagniho a Ruggiera Leoncavalla snad i hlavní představitel tzv. italského verismu. Jako operní skladatel měl za sebou již Manon Lescaut, Bohému nebo Toscu – slavné ale hlavně po celém světě hrané opery. Příběh mladé japonky, která vyrůstala jako gejša a jež odchází ze světa vlastní rukou podle japonské tradice (“Čestně umírá, kdo nemůže čestně žít.”), byl však námět, který dlouho hledal a její příběh jej okamžitě učaroval. Madama Butterfly v sobě spojovala dvě atraktivity tehdejší doby – sentiment potřebný pro veristiské zpracování a exotiku dálného východu.

Při samotné kompozici se inspiroval japonskou tradiční hudbou. V orchestru tak můžeme slyšet zřetelné japonské vlivy, ale i přímo citovanou japonskou lidovou píseň Sakura. Postavy američanů jsou zase doprovázeny motivem dnešní (od roku 1931) státní hymny USA The Star-Spangled Banner. Hudební motiv Spojených států amerických je i odkazem na autory předlohy a zároveň jakoby předjímal další jeho operu, kterou je operní western La Fanciula del West. Díky premiéře v Metropolitní opeře v New Yorku máme možnost si dnes po více jak sto letech poslechnout krátkou nahrávku hlasu Giacoma Pucciniho a jeho ženy Elviry, když při odjezdu ze Spojených států amerických odpovídali na přání šťastné cesty domů takto:

Giacomo: "Z celého srdce děkuji, drahý pane Viaforo, za všechna vaše laskavá slova. Jsem opravdu hluboce vděčný skvělému newyorskému publiku za velmi entuziastické přijetí mých oper. Přijímám vaše přání šťastné cesty a zakončuji zvoláním: America Forever!” (angl.: Amerika navždy!)

Elvira: “Ráda bych řekla, že pocty prokázané mému manželovi mne velmi potěšily. Posílám srdečné a upřímné poděkování každému, speciálně milým americkým ženám, které k nám byly velmi laskavé.”

V následujících dvou dekádách napsal ještě několik neméně slavných a hraných oper z nichž vyčnívá Pucciniho jediná skutečně komická opera Gianni Schicchi a opera Turandot. S tou se vrací opět k orientálnímu prostředí, tentokrát však do starověké Číny. Operu však nedokončil, neboť přibližně v polovině třetího dějství roku 1924 umírá na rakovinu hrtanu.

Realizace Madama Butterfly v Jihočeském divadle se ujal režisér Jakub Šmíd, který ač má mnohou zkušenost jako divadelní i filmový režisér, v této roli je to jeho první setkání s operou.

Výtvarník kostýmů Petr Vítek navrhoval kostýmy pro naše divadlo již poněkolikáté a zde můžete nahlédnout do některých návrhů kostýmů, ve kterých spojil západní styl na jedné straně s mnoha asijskými vlivy na straně druhé, jejichž spojení sám autor nazývá asian-fusion.