Osmiletá žačka druhé třídy Základní školy v Ničíně, Helenka Součková, nebo chcete-li Helenka Freisteinová se prodírá podivným světem počátkem 70. let, obdobím husákovské normalizace. Přemýšlí o tom, co říkají její rodiče, co vidí okolo sebe a dává si to do „dětsky naivních souvislostí“, které přednáší s nadhledem publiku.
