Její pastorkyňa

Drama z venkovského života moravského plné vášně i poezie umocněné hudbou Ivy Bittové.

Gabriela Preissová o Její pastorkyni "Název jsem přeměnila v název ,Její pastorkyňa´- poněvadž v tom prvním slově je vystavena Kostelnička za hlavní osobu a je v tom ,její´ také dosti odůvodnění, totiž to ,její´ je domýšlivě ,nade všecky´. Kostelničku jsem prohloubila." "Zesílím hrdinku Kostelničku a po ní nazvu drama – ale ona si také, jak už vidím, musí tragicky hned před diváky vinu smýti a jít vyšlapanou cestou za jinými hrdinkami, jak jsem kus v prvém plánu měla. Ale děti, víte-li pak, že slova ,každá kočka zná být mamou…´, pronesla přede mnou Slovenka, také nevlastní matka, a že právě na té síle významu ,nevlastní matka´- ,pastorkyňa´ ležela má idea. Obětí schopná vlastní matka je už tak otřepaná pohádka od stvoření světa, a že takové lidské city, domýšlivost, tedy kus sobeckosti, mohou vésti člověka až k utkvělému přesvědčení a vášni – to mi věřte." "Látka Její pastorkyně složená je ze dvou pravdivých událostí, ale jak idealizovaná! V prvé poranil hoch děvče, milenku bratrovu, při krúžlání zelí do tváře zúmyslně, že ji sám miloval – v druhé pomáhala nevlastní matka učiniti plod pastorčiny lásky zároveň s ní (hodila pastorka dítě do stoky), ale já nechtěla mít vražednice dvě. Jenůfa klesne z lásky, ale má dost dobré vůle a síly žít lepším životem…" "Děj jedná na Moravě v okolí Velké, kde se přihodilo poloviční jeho jednání. Moje Jenůfa slouží přítomně u Milosrdných v Brně a je švem na líci, který jí bratranec při krúžlání zelí způsobil, sličná její tvář tak zohavena, že k tomu není potřeba nejbídnějšího charakteru, aby se šohajovi znelíbila. Pak obětování dívčí cti lásce je – moje děti slovácké – tak něco jednoduchého, že bych se chtěla vsadit, jestli je 95 děvčic ze 100 (nedokonale hlídaných) v tom kraji, co já jsem žila a pozorovala – poctivých." Dobové ohlasy Drama Preissové stále ještě hýbe Prahou, o žádném kuse tolik a tak dlouho se nerokovalo jako o tomto. A každý naň pohlíží z jiného stanoviska. "Věřte mně, ten kus není špatný," pravila mi starší již slečna, která přišla schválně až z Malé Strany přeptat se na tetiččino zdraví. "Ono je v něm mnoho naturalistického, to je pravda, ale ta jeho tendence je dobrá. Mnohým pánům se ovšem líbit nebude, protože v něm dostávají ,co proto´. Když např. milenec té pastorkyně si stoupne a povídá: ´Já bych všecko rád zaplatil, já nejsem žádný špatný člověk, lidé říkají, až jen se vybouřím, že ze mne bude docela hodný muž… a já jsem ji měl rád dříve, dokud byla taková veselá a švitořivá, ale když potom začala dělat takové smutné oči… tak se mi zprotivila´ - to je taková ťafka pro muže, jakou si dosud nikdo nedovolil z jeviště do tváře jim vmetnout, ale oni také syčeli, toť se ví, že jim to nebylo recht. Takhle nějakou nepěknou francouzskou frašku, kde je plno… dám, to oni dobře snesou, to je baví, ale když jim také jednou ukáže následky jejich lehkomyslnosti a co taková nebohá bytost vytrpí, to už jim není vhod." "A pro naše dívky je to tak dobře," pokračovala slečna, "když něco podobného vidí a slyší, aby byly trochu skoupější v udělování své přízně. Bože, kolik je v Praze domů, kde se podobné výstupy odehrávají"… I umínila jsem si konečně, že se sama na "Pastorkyňu" podívám, ač se na můj úsudek nemůže dáti, jsem příliš nezkušená. Tázala jsem se pana doktora, smím-li tetičku ve čtvrtek na několik hodin opustit, že jsme se umluvily s jeho paní chotí jíti na "Pastorkyňu". "Myslím," odpověděl, "že do té doby bude již lépe, za dva dni se v chorobě může mnoho změnit. Ale velkou pochoutku nebudete mít. Já ten kus sice neviděl, ale slyšel jsem od znalců kompetentních, že je v něm mnoho sprostoty a brutálnosti. Jedna část patří prý do nalezince, druhá do porodnice a třetí do kriminálu. A víte, kdo mi to řekl? Starý Kolár, a ten tomu přece rozumí. Budou-li se v divadle takovéhle věci předvádět, to tam nemusíme chodit. Tam má panovat jen nejvyšší umění, aby se jím člověk povznesl, a ne takovéhle věci. Žádný muž prý by si netroufal něco podobného napsat." Kdo z nich má pravdu? Bylo by zajímavo různé ty úsudky sebrat a sestavit, kterých by bylo více. /z dopisu Anežky Slukové Teréze Novákové ze 17.listopadu 1890/ "Tato, soudní síní silně páchnoucí látka je zpracována zcela podle receptu: Tolstoj, Strindberg, Hauptmann; zvlášť na Vládu tmy připomíná novinka svou základní ideou, vraždou dítěte…" "dobré stránky hry tísní nesympatická a trapná atmosféra celku ukazující spíše k peru mladého literárního bouřliváka, než k peru ženskému". /Jaroslav Vrchlický/ "…takovými přece naši venkované celkem nejsou a spisovatelka asi hodně cestovala, než celou společnost ničemů pro svá dramata sestavila." /Josef Turnovský/ "Máme dramatiky, kteří s větší znalostí jeviště pracují k efektům, lépe dovedou rovnati scény a rozeznávat vhodné od nevhodného, působivé od rušivého, ale skoro se nerozpakujeme tvrditi, že nemáme dramatika, který by pravdivěji dovedl zasáhnout do lidského nitra než tato básnířka slováckého kraje." /J.Kuffner/ "…Její pastorkyňa má všechny známky mocné individuality tvůrčí, jež přes zvyklá pravidla a vnější šablonu jde pevně svou cestou, silna jsouc dost buditi uznání a respekt i přes ty výtky, jež se kusu mohou činiti." /M.A.Šimáček/ …ať žije dobrá vůle poznávat dobro a krásu a utíkat kousek ztemnělé cesty s tou svojí lampičkou – aspoň kousek. Pravda bez krásy ještě není poezie, stále nejhlubší a nezapomenutelné dojmy zanechává v nás poezie, která je stopou života, ona je z pravdy rozená jako příroda. …já jsem tulácký pták, který si nedal jakživ předpisovat notu své písničky; tíhnu jen – sama nevím kam – nejspíš tam, kde není zimy. Mne uvedl na literární pole jedině cit a vůle, chtět něco prospět… Já psala tak, jak jsem viděla a cítila, bez hvězdičky ctižádosti, slávochtění, bez žádosti po honorářích. Ale zato literární pole bylo mi svatyní – kam smí hrůza i nářek, vášeň i zločin a v obrazech básníka – poctivé soudy vkusu, zásad, dojmů – to jsem si myslela dříve… Vás všichni ostatní, již se mi vysmějete, vede kus té člověka důstojné ctižádosti, mne ta hvězda provázet zapomněla. Budu si psát v soukromí a dobře schovávat. Bude-li to mít kus ceny, léta přetrvá - jinak do kamen s tím. Chodila jsem za vámi, vy úzkosti znejistělé kroky poutníků, kteří nevíte, jaké to bude s vámi zítřejšího dne a hledáte marně srdce, které vás miluje… Nevíte, proč jste žili a pro co máte žít a těšíte se jen na spánek. Míháte se kolem mne bez konce a já o vás vypravuju druhým ty všední pohádky pokorných a trpělivých. /Gabriela Preissová/

Představení trvá 1 hod 30 min -bez pauzy