Shakespeare & Stravinskij

Bylo-li záměrem ukázat, že soubor je všestranně nadaný (neoklasická technika, pantomima, komediální talent), pak představení účel patrně splnilo a výkon tanečníků-herců (a obou klavíristů) lze vskutku hodnotit jen a jen superlativy (kromě dobře známých stálic nás velmi pozitivně oslovil "nový" Sebastiano Mazzia)...  Což ale neplatí o choreografii první části: plytká, nekoherentní, bez invence - naprosto nehodná kvalit zdejšího souboru, který lze bez nadsázky považovat za (maestrem Egerházim) vybroušený diamant. Svěcení jara - samotný titul automaticky vzbuzuje naděje na nevšední zážitek. Ty však rychle pohasnou. Poutavá scéna i soubor jsou totiž zneužity pro fádní choreografii (proč neoklasická, když máte k dispozici právě tento soubor a právě tuto partituru?), která po většinu času působí, jako by byla tvořena na zcela jinou hudbu, než je Stravinského geniální dílo. Drama se odehrává výhradně v reproduktorech... A když už se na samém konci zdálo, že si choreograf hudbu přece jen alespoň poslechl, a divák bez hnutí a se zatajeným dechem (tak jak to bývalo pravidlem v předchozích sezónách) sledoval sólo vynikající Barbory Coufalové, zcela nepochopitelně se na scéně opět zjevili ostatní sólisté a vše dokonale rozmělnili (spolu s ne zcela originálním motivem vody a písku)...

Děkuji za kulturní zážitek ze sobotního představení baletu JD. A on ji miluje… - dvojí zážitek s netradičním začátkem představení, zajímavé a zase něco jiného. Klavírní koncert pro čtyři ruce skvěle zahraný Lilianou Červenou a Alešem Vítkem, spojené s „pantomimickým baletem” s akrobatickými prvky. Svěcení jara - oslava hudby tělem a pohybem – tancem. Tím víc to vyniklo jednoduchou scénou, kostýmy a nasvícením.

Dnes jsem byl na představení Shakespeare & Stravinskij baletu Jihočeského divadlo. Jak je hodnotit? Říká se konec dobrý, všechno dobré. Konec ano, ale co co začátek? Ten vlastně nebyl. Když přicházeli diváci a usedali na svá místa, tak se herci na jevišti rozcvičovali, pak instalovali kulisy, zametali podlahu, mezitím si diváci vyprávěli své zážitky a psali SMS-ky. Nakovec přišli dva hudebníci a usedli k piánu, což by jaksi naznačovalo, že by představení mohlo začít. Nicméně pořád to nebylo jasné, nakonec diváci pohledem na hodinky zjistili, že představení vlastně již několik minut běží, znejistěli a postupně hovor utichl. Tak jak tak, by hovor nijak nerušil, protože na jevišti se konalo jakési pantomimické představení po většinu času bez hudby. Občas byla pantomimimické ticho přerušeno nesouvislými výkřiky, případně delším monologem v jakémsi cizím jazyku připomínajícím italštinu. Ještě, že první polovina představení měla jednoznačný konec naznačený stažením opony, jina  k by diváci nepoznali, že mohou odejít na přestávku. Chápu, že při každém představení jen  tancovat, může být pro členy baletního souboru nuda. Rozumím, že by si také rádi zahráli divadlo, nebo i zazpívali. Nic proti tomu, ať si třeba udělají nějakou besídku, pokud ovšem hrají pro publikum, měli by dělat to co nejlépe umějí. To, že balet umějí opravdu skvěle, ukázali ve druhé polovině představení po přestávce. To již bylo představení jak má být, opona na začátku i na konci, hudba a tanec. Moc zdařilé. Moje doporučení potencionálním návštěvníkům. Když přátelé na toto představení přijdete až po první přestávce, nebudete mít čeho litovat.