Úča musí pryč!

Dobrý den, v představení si asi každý sám najde ze svého okolí, toho, který takto vystupuje, možná i sebe...., taková je doba. Představení bylo fajn a odreagoval jsem se u něho. Bohužel ale musím konstatovat, přestože nejsem volič pana Zemana, že prohlášení, které bylo nakonci přečteno na pódium nepatří a byl jsem vtažen někam, kam jsem vtažen být nechtěl. Když už to musíte číst, dejte možnost lidem, kteří toto nechtějí v divadle poslouchat, odejít. Za posláním prohlášení já osobně stojím, ale za jeho publikaci ne. Viděl jsem, že na vašich webových stránkách je zpráva vyvěšena, v čemž nevidím problém.

Celkově se mi představení líbilo a určitě patří k těm lepším hrám z repertoáru Jihočeského divadla. Měl bych jen několik laických připomínek: Nelíbily se mi příliš kostýmy. Působily trochu rušivě. Jedná se o hru ze současnosti, ale herečky paní Bambasová a paní Hlaváčková byly oblečeny dost nemoderně. Kostým Dany Verzichové byl také zvláštní a muselo v něm být docela horko. Také se mi nelíbila závěrečná scéna, byla příliš kýčovitá, násilně zahraná a řekl bych, že to hercům a zvláště paní Hlaváčkové příliš nesedělo. Myslím, že tečka za tímto představením by měla být nějaká jiná. Nevím, ale to je asi věc autora a nikoliv vlastní inscenace.  

V sobotu jsem navstivila predstaveni Uca musi pryc. Jelikoz pracuji jako ucitelka na zakladni skole, velice jsem se do divadla tesila. A take jsem se nezklamala. Predstaveni me opet uchvatilo. Dej je bohuzel skutecny,i toto se ve skolach odehrava. Nadsena jsem byla i z hereckého obsazeni, vsichni byli dokonali! A nechybely ani slzy. Proc? Pani Daniela Bambasova, v hlavni roli jako ucitelka, oslavila v sobotu 35 let v Jihoceskem divadle. Vsichni tleskali, pani Bambasova dostala velikou kytici, zeny kolem me plakaly stejne jako ja a pani Herecka s velkym H pronesla nekolik slov, nacez se cele publikum postavilo a opet tleskalo. Toto byl neskutecne emocionalni zazitek. Jeste jednou dekuji a tleskam za nezapomenutelnou chvili. Uz ted se tesim na dalsi predstaveni.

Režii se podařilo balancovat na hranici komedie s vážností problémů, jež se v ní probírají. Realisticky a nekompromisně odhaluje charaktery jednotlivých modelově napsaných postav, ale naštěstí nespadá k moralizování. Herecky typově přesné obsazení, devízami nastudování jsou dynamičnost celku (onem pověstný „řetěz“ inscenaci spadne jen na chvíli po odchodu Úči) a souhra všech šesti účastníků sezení, na němž má dojít o odvolání třídní učitelky. Vyzdvihnout musím zejména dámské obsazení včele s V. Hlaváčkovou a D. Bambasovou. Bylo by zajímavé vidět tyto dvě dámy v nějakém komorním hereckém duelu! 70 %

Jako by se Ivan Krejčí s Tomášem Vůjtkem nedokázali rozhodnout, o čem to celé bude. A tak zůstalo u neslaného nemastného kompromisu. Není to ani psychologická sonda do vztahu učitelů, rodičů a dětí, ale ani čistá konverzační komedie. Představení se vleče bez point, smíchu se ozývá jen pramálo. Inscenaci vládne Věra Hlaváčková, i Daniela Bambasová je skvělá. Obě mají energie na rozdávání, velké dámy, velké osobnosti. A přece je inscenace nějak plochá, negraduje (jak by ostatně mohla, když Tomáš Drápela nasadí tak vysoko, že už skoro není kam stupňovat). Neurazí, nenadchne. Jako české školství.

Inscenace nechává velmi zdařile vyznít kontrastu mezi mravními zásadami a postoji třídní učitelky a vskutku rozličnými charaktery pětice rodičů, domáhající se jejího odvolání. Působivé rezonance příběhu umocňuje trefný balanc mezi jeho vážnými a humornými tóny a především herecké uchopení všech postav s takovou mírou uvěřitelnosti, jakou si tato hořká a stále aktuálnější komedie ze života zasluhuje. Kéž by ta imaginární sebezpytná špička účina ukazovátka nevynechala žádného z diváků.